1937-1944
1945-1948
1968-1970
1970-1990
1990-1996
1996-2000
2000-2005

menu
menu
V roce 1989 vznikly první kontakty zprostředkované Tomášem Novotným mezi vedením TOMu a Karlem Paškem (skautem z 1. oddílu Zbraslav 1970) a Eliškou Paškovou (skautkou střediska Lesní moudrosti v Dobřichovicích 1970), které můžeme pokládat za duchovní obnovitele skautingu – střediska Uragan Zbraslav. Do něj přešla většina členů TOMu a z těch starších se stali rádcové družin. Na většině z nich stála činnost střediska v následujících deseti letech.
Vlastnímu započetí činnosti s dětmi předcházelo několik důležitých událostí: 2. 12. 1989 se sešla v Městské knihovně v Praze bývalá Ústřední rada Junáka spolu s dalšími skautskými činovníky a ohlásila znovuobnovení Junáka.
15. prosince se sešla v Dobřichovicích Okresní rada Praha západ, kam středisko Zbraslav před zrušením v roce 1970 patřilo. Vzhledem k tomuto faktu i vzhledem k dřívějším kontaktům se zúčastnili schůzky i Stopař a Teddy. Od té doby se datuje registrace střediska Uragan Zbraslav na okrese Praha západ. 12. ledna 1990 proběhla oddílová schůzka prvního oddílu. Jejím cílem bylo oficiální obnovení činnosti Junáka na Zbraslavi. Schůzky se zúčastnila také Eliška Pašková a Luboš Berka z TOMu. Už 27. ledna udělila Okresní rada junáka Praha západ středisku Zbraslav právní subjektivitu. Ve středu dne 4. dubna 1990 se sešlo na první schůzce v Borovičkách 35 dívek a 50 chlapců ve věku 8 - 12 let. Mezi nimi byli i bývalí členové TOMu.
Středisko Zbraslav převzalo historický název URAGAN (psáno bez čárky nad a), střediskovým vedoucím byl zvolen Karel Pašek, chlapecký oddíl vedl Luboš Berka a dívčí Eliška Pašková. První družiny chlapeckého oddílu se jmenovaly Medvědi, Káňata, Supové a Lišáci, družiny dívčího oddílu nesly názvy Veverky, Vlaštovky a Bobři. Registrováno bylo 48 skautů, které vedl Luboš, 32 skautek vedla Teddy.
Od svého obnovení měli skauti laskavostí Výzkumnému ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti - Strnadech k dispozici klubovnu, později nazvanou Klubovna bratra Vlka, v objektu bývalé šatny lesních dělnic na Havlíně. Později byl pozemek pod klubovnou navrácen v restituci p. Cyrilu Bartoňovi z Dobenína, který pozemek středisku pronajal. Po dohodě s rodinou Bartoň Dobenínových skauti užívají toto místo dosud. Asi od r. 1997 používá středisko i další místnosti ve vedlejším „tesko baráku“ – bývalých kancelářích VÚLHM.
O Velikonocích se konal ve Zběšičkách rádcovský kurz pro budoucí rádce a podrádce založených družin. První výprava 21. 4. 1990 navázala na tradici TOMu – sázení stromků u Jílového, 45 dětí s vedoucími zasadilo 3200 stromků. První mediální úspěch zaznamenali skauti ve Zbraslavských novinách v květnu 1990 v souvislosti s uctěním památky padlých v r. 1945: „K důstojnosti této vzpomínky přispěli čestnou stráží i zbraslavští Junáci, kteří tak prvně vystoupili po mnoha letech,“ zaznamenal pan Lebeda.
Ke zdařilým akcím patřilo i mapování skládek na Zbraslavi, jehož výsledky předložili skauti veřejnosti. Dne 16. 6. 1990 byl zapálen u klubovny slavnostní oheň, při kterém Luboš Berka a Petr Malý - Svatý Petr skládali junácký slib. Byly to první sliby po dvaceti letech. Bývalý vedoucí střediska v poválečném období i v šedesátých letech Bohumil Vejvoda zde slavnostně předal historickou střediskovou vlajku, kterou po dvacet let ukrýval. Tato vlajka ohořela při požáru klubovny v r. 1995. Její zbytky jsou pietně uchovány v klubovně. Zúčastnil se i Víťa Marek, bývalý pokladník střediska, který zase uchoval razítka a pokladní knihy.
Před prvním skautským táborem se nejstarší členové bývalého TOMu rozhodli strávit společně týden putováním na tábořiště. Tím vznikl základ roverského kmene Poutníci pod vedením Svatého Petra.
TÁBOR NADĚJE 22. 7. - 4. 8. 1990 se konal na břehu říčky Vrchlice u zříceniny mlýna Cimburk, nedaleko Kutné Hory. Na táboře bylo 13 skautek, 20 skautů, 8 roverů, 5 vedoucích. Vybavení tábora si pronajali od pionýrů z Vraného nad Vltavou.
Tématem táborové hry byla cesta za zlatem na Aljašce. K oblíbeným hrám tábora patřily Safari a Den kobylek. Nepříjemné pro táborníky byly časté noční přepady kolemjdoucími turisty a bratrem Mauglím.
30. 8. 1990 daroval Místní národní výbor, vedený tehdy ještě komunistickým starostou, středisku částku 3.000.- Kčs. To bylo na tu dobu hodně a na dlouhých čtrnáct let jediné peníze, které středisko od radnice městské části Zbraslav dostalo. Členové střediska se 14. 9. 1990 zúčastnili setkání skautů s prezidentem Václavem Havlem a kardinálem Františkem Tomáškem na. nádvoří Pražského hradu. Když jeden ze členů viděl poprvé pohromadě tolik skautů, prohlásil: „To jsem rád, že je tolik skautek, protože já si vezmu jenom skautku.“
V říjnu 1990 měla dramatický průběh akce Nočníček aneb Za hranice všedních dnů. Hra se měla odehrávat v podvečer a večer do 22.00 hodin. Citát z kroniky: „Bylo 22.30! A navíc jedna skautka zraněná, vymknutý kotník! Stopař ji odnesl a pak odvezl k ošetření. Cesta zpět byla krušná - mlha, špatný terén. Když jsme dorazili na Zbraslav, rodiče již netrpělivě očekávali své ratolesti. Někteří nám velmi hrubě nadávali, vykřikovali něco o nezodpovědnosti, někteří dokonce zakázali dětem chodit do oddílu. Vrátili jsme se totiž těsně před půlnocí. To byla ale zase vypečená hra!“
První roverskou výpravou se stala výprava do Svatého Jana pod Skalou dne 27. 10. 1991. Zde pod křížem na skále založili oficiálně před svědky roverský kmen podepsáním zakládající listiny, kterou pak uschovali v kovovém pozdře kousek od kříže. Tak se založila roverská tradice chodit 28. října na Svatého Jana. Pouzdro vždy vyhledali a přidali další listinu.
Symbolicky v den 17. 11. 1990 byla slavnostně otevřena klubovna a pojmenována podle Jiřího Velka, který vedl první oddíl skautů v letech 1968 - 1970 jako Klubovna bratra Vlka. Při tomto slavnostním aktu zřejmě zazněl poprvé nový střediskový pokřik: „Síla větru špatnost boří, dobrý skaut se pravdě dvoří. Přišli jsme dnes proto k vám, jmenujem se Uragan.“ Autorem pokřiku je Svatý Petr. Pan Sládek předal středisku historický totem družiny Vyder. Po slavnosti došlo na vážné úvahy o rozdělení činnosti chlapeckého a dívčího oddílu. Dosud byly všechny střediskové schůzky a výpravy společné. Teddy ani Luboš s rozdělením nesouhlasili.
30. listopadu byla poprvé představena roverská vlajka na výpravě Nanuk mezi námi. Vlajku ušila paní Malá. Středisko oslavilo 21. prosince v klubovně poprvé Vánoce. Roveři darovali klubovně plechový nástavec na komín, sami naopak dostali tee pee. Stop daroval Lubošovi soupravu na rozdělávání ohně třením dřev a středisku 19 stanových plachet, které vydobyl zdarma od pionýrů. Vlastně nebylo to tak úplně zdarma. Při nuceném ukončení práce střediska v r. 1970, museli skauti předat finanční hotovost a všechen materiál tehdejšímu Svazu mládeže. Byly v tom i stanové plachty a podsady. Doklad o předání Víťa Marek uchoval a Stopařovi se poté s tímto dokladem v ruce podařilo, že okresní rada SSM vydala po 20 letech jiné stany zpět. Od té doby se traduje jeho vánoční promluva: „Nebuďte smutní ti, kdo jste nic nedostali. Ale radujte se ti, kteří máte co a hlavně komu darovat.“




Registrováno bylo: 29 skautů, které vedl Luboš, 23 skautek Teddy, 13 oldskautů Mauglí.
13. ledna byli skauti na výstavě oddílu experimentální archeologie Mamuti požádáni o pomoc při luštění záhadné hliněné tabulky údajně z pravěku. Všechno bylo předem domluvené a věrohodně zdramatizované natolik, že někteří členové ještě po letech věřili, že šlo o skutečný pravěký nález. Tento hliněný dopis motivoval hru na táboře. V únoru soutěžilo několik zbraslavských skautů na Uzlařské regatě v Praze - Hájích. O Velikonocích byla zahájena tradice střediskových Velikonoc čtyřdenní výpravou do Tanvaldu a okolí, což byla vděčná možnost vysekat děvčata. Chlapci v čele s Lubošem poslali dívky do opuštěné bobové dráhy, dali jim minutu náskok a poté za nimi vyrazili do kopce s pomlázkami. Která dívka sebou nemrskla a nedosáhla vrcholu včas, byla zmrskána.
18. 5. 1991 se v okresním kole Svojsíkova závodu v Řevnicích umístili skauti na prvním a skautky na druhém místě ve svých kategoriích.
TÁBOR ÚSVITU proběhl 30. 6. - 20. 7. 1991 u Bohdanče okr. Kutná Hora, 500 m od mlýna Beránek po proudu potoka. Zúčastnilo se ho 15 skautek, 18 skautů, 9 starších či dospělých. Táborníci se stali pravěkými lidmi a následovali průvodce pravěkem Luboše. Starší skauti plnili neobvyklá orlí pera: vydržet určitou dobu v ledové vodě, utrhnout holou rukou kopřivu uprostřed kopřivového pole, s nikým se týden nepřít, celou noc ležet ve stanu a neusnout, v horkém dni se nechat polévat čůrkem studené vody a ani nehlesnout. Jednoho rána se táborníci probudili a zjistili, že všichni vedoucí zmizeli. Ti tajně opustili tábor před budíčkem a sledovali ukryti v lese, co se bude dít. Nedělo se nic neobvyklého, všechno klapalo i bez nich, a tak se zkroušeně vrátili už při svačině. Svérázné hry si vysloužily specifické označení: Lubošovy „vypečené“ hry a Teddiny „odpočinkové“ hry. Na táboře se také odehrál první noční výsadek. To je hra pro dospívající, jejíž pravidla a průběh se rodičům raději nesdělují.
Protože oproti slibným začátkům začala činnost roverů upadat do jisté letargie, rozhodl se Luboš, že je trochu rozhýbe, a tak začala éra Putování za Jamesem (čti Jamesem). Byly to výpravy na popud útržkovitých zpráv na růžových papírcích, které zněly záhadně a slibovaly tajemství. Vedli je roveři a azúčastňovaly se děti ze všech oddílů střediska.
Také Stop nezahálel a uspořádal pro rovery noční hru na hřebenech Brd okolo Plešivce. Hra to mohla být zdařilá, ale ztroskotala na zprávě napsané šifrou, kterou neznali a nedokázali tak vyluštit. Do paměti se vryla i kolová výprava roverů a Stopaře na Babetě, o kterou se s nimi statečně střídal. Roveři nosili červené šňůrky, které si vyráběli sami z bavlnek. Tradiční byla jejich délka - chodby v bytě u Malých od kliky vstupních dveří ke klice do koupelny. Na levý límec krojové košile si vyšívali červený křížek. Roveři pomáhali středisku získat finanční prostředky brigádou pro Svaz ochránců přírody. Osazovali u Krňáku tabule s nápisem Chráněné území. Zapojili se rovněž do celorepublikové akce pomoci válkou sužované Jugoslávii, kdy přispěli penězi získanými sběrem starého papíru. Při pražském kole Svojsíkova závodu v Újezdě nad Lesy - Škvorecké oboře 14. 9. 1991 se skautky umístily na čtvrtém místě, skauti na osmém. Na střediskové schůzce 16. listopadu začala nová celoroční hra hledáním velké tajemné bedny s pokladem. Bedna byla obtočena řetězy se zámky. Každý měsíc získávaly družiny klíče za splnění určených úkolů. Klíče losovaly z množství nepravých a několika správných klíčů. Vánoce pokračují v tradici společné střediskové akce.
Registrace: 29 skautek Teddy, 33 skautů Luboš, 13 oldskautů Mauglí.
U Jílového vysázeli 11. dubna 1 388 lesních stromků a hráli tradiční hru z r. 1970, plíženou ve Vlčích skálách. Velikonoce 1992 na Dědku u Rožmitálu pod Třemšínem se vyznačovaly tím, že někteří otužilci spali za mrazu pod širákem. Roveři Václav Malý – Mrož a Martin Hobza zakládají oddíl vlčat, zpočátku vedený jako družina u chlapeckého oddílu. Zpočátku jich bylo pět, pak došlo ke zlomu a zvolna se z nich začal formovat samostatný oddíl. Na přípravě programu se podílel také Pavel Hobza. Vlčata pak vedli společně až do r. 1999.
TÁBOR HLEDÁNÍ 25. 7. - 15. 8. 1992 byl v Barochově u Týnce nad Sázavou. Účast 22 skautek, 20 skautů, 6 vlčat, 3 dospělí. Táborová hra byla na motivy knihy Ostrov pokladů. Dryžiny putovaly podle deníku Jima Hawkinse za pirátským pokladem, který byl nakonec ukryt v nedalekém odsvěceném kostele, kam museli hledači pokladů v noci dojít. Poté, co se několik obědů službě úplně nepovedlo, vznikla posměšná táborová píseň „Už rozplynul se hustý dým nad připáleným vepřovým...“ Na táboře se vyskytly problémy s místními výrostky, kteří občas chodili na přepad. Máša se vyznamenal tím, že číhal na začátku tábora pod Stopařovou škodovkou. Od té doby se traduje průpovídka „Ekšn Ekšn a pak usne pod autem“. Mladší roveři zvaní čekatelé bydleli v patrovém podsadovém stanu. V rámci tábora vyrazily oddíly samostatně na puťáky po trse Chýnovské jeskyně - Šelmberk - Blaník - Vlašim. Na táboře se také rozhodlo, že se činnost chlapeckého a dívčího oddílu po táboře více rozdělí. Společné zůstaly větší střediskové akce, zejména vícedenní výpravy.
17. 9. 1992 uctili na Vyšehradě památku A. B. Svojsíka, zakladatele českého skautingu. Na podzim proběhly ještě dvě vícedenní výpravy a to do Českého ráje a Samain na Mělníku. 12. 12. 1992 začala tradice keltských ohňů chlapeckého oddílu Keltománie v altánu na Závisti. Na Vánoce se vydalo středisko po stopách Sněhové královny do okolí Cukráku a v lese našlo ozdobený vánoční stromeček. Od 26.12.1992 se konal První a poslední Čekatelský zimní tábor v Československu (od 1. 1. 1993 samostatná Česká republika) a to v Lazišti.
Registrace: 20 skautek vede Teddy, 18 světlušek Piškot, 21 skautů Luboš, 16 vlčat Martin, 12 roverů Sv. Petr, 16 oldskautů Mauglí.
3. 1. 1993 uspořádalo středisko v klubovně výstavu obrázků Svatého Petra a Kulhase (člen oldskautů), kronik a vlajek pro skauty, rodiče a veřejnost. V únoru 1993 pozvaly skautky rodiče a přátele na malou oslavu Dne sesterství do kulturního domu. Skautky zpívaly a hrály divadlo. Poprvé se zapojily i světlušky.
O jarních prázdninách vyrazili čekatelé do Kváskovic v Krušných horách, akce dostala název Krize. Velikonoce 1993 v Boršově nad Vltavou byly inspirovány národním obrozením. Epigram - ukázka z Vlastenských listů: „Rvou se s krosnou do přírody, utáháni v potní lázni, většinou je bolí nohy, jsou to totiž lesní blázni.“ Roveři se blýskli divadelní hrou Dlouhý Široký a Krátkozraký, kterou nacvičili o jarních prázdninách při Krizi. Touto výpravou obdobím začali členové střediska putovat do minulosti napříč důležitými epochami českých dějin. Šlo o úvod k celotáborové hře. Další významné epochy a výpravy byly 8. května do renesance na Královskou stolici a 29. května do středověku na Karlík. Tam proběhly velké bitvy s hadrkoulemi a s použitím malovaných štítů. Další výprava zpět do dějin byla 19. června za praotcem Čechem na Říp. „Praotcové“ byli na kopec vyneseni svými poddanými. 24. 4. 1993 vysadilo středisko u Jílového 2 650 stromků. Při Svojsíkově závodu ve Vraném nad Vltavou 1. 5. 1993 vyhráli chlapci svoji kategorii a skautky se umístily na třetím místě. V krajském kole závodu v Mladé Boleslavi skončili chlapci na šestém místě.
TÁBOR V ÚDOLÍ VĚTRU 24. 7. - 14. 8. 1993 se konal na tábořišti Čtvrtý hamr - Stará Huť u Dobříše. Na táboře vyvrcholilo předtáborové putování do minulosti a to v době keltské. Zajímavostí tábora bylo rozdělení dětí do pěti keltských kmenů. Každý kmen měl svoji stanovou vesničku a své vlastní originální oblečení. V každém kmeni byli zástupci jednotlivých oddílů. Na táboře bylo 6 vlčat, 12 světlušek (účast pouze 1 týden), 13 skautek, 14 skautů, 15 větších a 7 dospělých.
Při slavnostním táborovém ohni předal Luboš Svatému Petrovi, Martinovi, Mrožovi a Pavlovi hořící pochodně jako symbol vedení oddílu. Luboš od roku 1989 bydlel v Jílovém, odkud dvakrát týdně dojížděl na Zbraslav. Navíc začal v Jílovém vést smečku vlčat a stal se tam střediskovým vůdcem. Nedokázal už víc pokračovat s vedením oddílu na Zbraslavi. Nástupci byli vychováni a oddíl mohl pokračovat dále. Byl čas odejít. Po táboře převzal Martin RS od Svatého Petra.
Při střediskové vícedence do Drábských světniček a na Valečov měli účastníci výpravy příležitost spát v pískovcových jeskyňkách (což už se dnes nedá, protože jsou chráněné). Na podzim uspořádali kluci v klubovně velké Casino, kde bylo možné roztočit či získat oddílové peníze Tuloně (zavedeny od září 1993). Před Vánoci pak proběhla oddílová dražba táborového vybavení, kam mohl každý přinést, co již nepotřeboval. Obě tyto akce se pak pořádaly s velkým úspěchem ještě několik let.
30. 10. 1993 se konala první (zatím neveřejná) drakiáda dívčího oddílu. Vánoce 1993 se konaly v duchu filmu Mrazík - na téma Vyrostla malá jedlička. Byly na stejném místě jako loni. V tomto roce je poprvé zachycena zmínka o roznášení Betlémského světla.
Registrace: 17 skautek vede Teddy, 20 světlušek Piškot, 22 skautů Sv. Petr, 20 vlčat Mrož, 14 roverů Martin, 15 oldskautů Mauglí. K registraci je potřeba dodat, že oddíly valnou většinou nevedl jen jeden člověk, ale tým. Tak tomu bylo zejména u vlčat. Proto je často obtížné určit, kdo byl hlavním tahounem oddílu v tom kterém roce. Stávalo se občas, že ve skutečnosti vedl oddíl vedoucí, který ještě nebyl plnoletý, a kvůli právní ochraně je v registraci veden jeho dospělý garant.
Na společné výpravě Tuláků a kladenských skautek se poprvé u oddílu objevil Zrzek, který se již předtím Sv. Petrovi nabídl, že mu pomůže s vedením. O jarních prázdninách vyjelo jedenáct Tuláků a dvě roverky na zimní tábor do Laziště. Šlo o pokus zda chlapecké vedení zvládne samostatný tábor. Po úspěchu akce se rozhodlo uspořádat vlastní letní tábor. O Velikonocích podniklo celé středisko Cestu za záhadou - polární výpravu do Raspenavy v Jizerských horách, kde díky několika podvrhům a dobré spolupráci s místními obyvateli se podařilo děti přesvědčit, že zde v padesátých letech zahynula polární výprava sledující život místního Yettiho. Na této výpravě Sv. Petr a Zrzek podnikli noční výpravu do Nového Města pod Smrkem pro táborový kámen (založili tak oddílovou tradici kamenného kruhu). Fotogenický Zrzek se mediálně prosadil v časopisu Skauting.
16.dubna bylo vysazeno 2 300 stromků u Jílového. 7. května uspořádalo středisko okresní kolo Závodu světlušek a vlčat na Zbraslavi. Světlušky i vlčata se umístily na druhém místě. 1. 5. 1994 uspořádali kluci představení pro rodiče. V květnu měli památnou topografickou výpravu na Mravenčí louku nad Radotínem. Při slibovém ohni skautů byla 11. 6. 1994 vysvěcena oddílová vlajka, kterou ušila paní. Malá. Vlajka pak shořela při požáru klubovny. Závěrečná chlapecká výprava se již tradičně konala u Máchova jezera. Byla společně s kladenskými skautkami, nesla název MASA a byla zaměřena na astronautiku. K nejzdařilejším akcím dívčího oddílu patřil rej čarodějnic a kolová výprava s koupáním.
Dva samostatné letní tábory, byť umístěné blízko sebe na loukách rozdělených potokem a v jednom termínu 23. 7. - 13. 8. 1994, naznačovaly odstředivé snahy jednotlivých oddílů. Konaly se u Oslí u Březnice u říčky Vlčavy. Skautky se na TÁBOŘE POZNÁNÍ ocitly při táborové hře v pohádkové zemi Arkandii, kterou zachraňovaly za pomoci strašidýlek podle obrázků V. Klimtové. Zúčastnilo se 20 skautek, 6 světlušek, 12 velkých. Skauti na TÁBOŘE ŘEPKOŠODO NA PLÁNÍCH stavěli transkontinentální dráhu Union Pacific Railroad. Tábořilo 12 vlčat, 14 skautů, 9 velkých. Poprvé byl tábor bez Luboše, který měl zlomenou nohu. Oba tábory byly vykolejené střevní epidemií, která propukla po namáhavé brigádě na řepce.
Skautky pořádaly v Borovičkách druhý ročník drakiády, který byl na rozdíl od loňského ročníku pořádán pro veřejnost. Na Belvederu proběhl 16. listopadu první ročník závodu v běhu do schodů Terasy, pořádaný chlapeckým oddílem - následovaly ještě dva ročníky. Klukům se při hodnocení roku nejvíce líbila magická listopadová výprava ke Kuksu, kde se řešila tajemství fyziky a alchymie. Tento rok bylo méně společných střediskových výprav. Dívkám se zdařila výprava do Zbraslavic za permoníky a Saloménou. Na podzim začaly skautky vydávat první časopis ve středisku s názvem VZDOR (Věstník zbraslavské dívčí oddílové rady). Celkem vyšlo asi osm čísel. Vánoce 1994 oslavilo středisko u ozdobené skály nad Jarovem. Na výpravě si Viky zranila hlavu.
Registrace: 16 skautek vede Teddy, 18 světlušek Iškin, 18 skautů Sv. Petr, 15 vlčat Martin, 11 roverů Mrož, 10 oldskautů Mauglí.
V únoru se uskutečnila památná středisková vícedenka do Neveklova. Začala tím, že účastníci nastoupili do vlaku, který jel jinam než chtěli, což značně zkomplikovalo příjezd na místo. Na výpravě při odpočinku spadl Kecalovi batoh do řeky a vytáhl ho teprve přivolaný rybář. Zimní tábor proběhl v Orlickém Záhoří. Zúčastnilo se ho 18 členů a skauti s sebou vzali rovery i skautky. V dubnu oslavilo středisko hracím odpolednem v Borovičkách páté výročí založení a na Velikonoce vyrazilo za Rumcajsem do Mnichova Hradiště.
V okresním kole Svojsíkova závodu ve Všenorech 22. 4. 1995 se umístili skauti i skautky na prvním místě. Postoupili tak do krajského kola 9. září v Příbrami, kde skončila děvčata na pátém místě a kluci sedmí.
8. 5. 1995 vyhořela Klubovna bratra Vlka. Shořela asi čtvrtina objektu. Oheň někdo založil úmyslně zvenčí. Na obnovu klubovny se podařilo získat od dárců 17.157.- Kč a materiál. Klubovna byla obnovena a vylepšena vlastními silami. V květnu podnikli kluci výpravu na hrad Helfenburk a před prázdninami výpravu do Českého středohoří nazvanou Zipfild, kdy se Zipovi podařilo ztratit oddílovou pokladnu a pak ji opět záhadně nalézt ve svém spacáku. Děvčata při vícedence na Křivoklátsko a ke Skryjským jezírkům zahájila dopisem z Londýna celotáborovou hru. Dospělí připravili 3. června střediskovou hru po Praze. Někteří (Teddy) byli tak zamaskovaní, že je nikdo nepoznal.
Odstředivé snahy oddílů a touha vymezit se vyvrcholily čtyřmi samostatnými tábory. Skautky během TÁBORA MODRÉHO NEBE v Barochově 24. 7. - 14. 8. 1995 procházely různými ekosystémy při Expedici Gaia, kterými je provázely roverky. Zúčastnilo se 23 děvčat. Táborovou pohodu narušily dvě poplašné zprávy. S jednou přišla hygienička, která se divila, že dívky táboří samy, protože asi 6 km odsud prý přepadli skinheadi nějaký tábor. S druhou, a to o útěku vězně Winkelbauera, přišel Stopař. Statečná děvčata se začala v noci na hlídce bát. Po tomto táboře byli na stejném místě vlčata, světlušky a Luboš s Jílovskými, celkem 33 lidí. Hráli táborovou hru na téma ROBIN HOOD.
Skauti tábořili v Onšovicích na Šumavě na TÁBOŘE KULATÉHO STOLU, kde tématem hry byli rytíři Krále Artuše. Zúčastnilo se 18 skautů. Roveři pracovali na hradě Sitno a pak putovali po Slovensku. Bylo jich celkem šest a navíc Máňa (vařečka) a Rudolf (plastový žabák).
Světlušky a vlčata se setkaly 30. 9. 1995 v Mníšku pod Brdy. Dívčí oddíl pořádal 15. 10. 1995 v Borovičkách opět drakiádu pro veřejnost. Další zvláště povedenou dívčí akcí byla říjnová vícedenka Český Krumlov. Tam se zjevila na hradbách zámku na zdi asi deset metrů vysoké Bílá paní Perchta (Jonatán). V říjnu kluci navštívili Lánskou oboru. V noci je budilo troubení jelenů a přes den měli několikrát možnost pozorovat jelení stádo ze vzdálenosti 20 metrů. V listopadu. se v rámci okresního rádcovského kurzu pracovalo, zpívalo a hrálo na hradě Okoři. Akce pokračovala o několik týdnů později noční hrou, kdy zejména pořadatelé vymrzli na svých stanovištích. Při ní se asi třicet dětí v noci vezlo na hrad ve skříňové avii a místní policista, než nastoupili, k tomu poznamenal:„Doufám, že je nepovezete všechny najednou“, ale pak raději odjel. Světlušky a skautky připravily 18. prosince v kulturním domě Vánoce pro rodiče. Středisková vánoční výprava s názvem „Cesta do Betléma“ skončila u ozdobených jesliček – krmelce.