Hned po revoluci se oddíl ČOT podílel na roznášení jídla na stanoviště hlídek revolučních gard. Národní výbor jim za tuto pomoc věnoval deky, celty a torny - telata vč. černých košil po Hitlerjugend. Někteří členové byli vyznamenáni bronzovým křížem "Za zásluhy". Oddíl přešel po revoluci do nově vzniklého střediska.

V rámci osvobozování Zbraslavi od německých okupantů někteří starší junáci a mnoho dalších, celkem asi 50 lidí, přepadli a odzbrojili skupinu Hitlerjugend, která byla ubytována v klášteře pod Belvederem (pozdější nemocnice). Už 5.5.1945 pracovali předváleční skauti jako spojky Revoluční gardy osvobozeneckého hnutí.

Po oficiálním obnovení Junáka v r. l945 vzniká středisko Zbraslav, již nezávislé na Štěchovicích. Tam se opět angažuje Karel Borovička, nyní již ve funkci okrskového a později oblastního velitele. Od prvních chvil byl o členství v Junáku obrovský zájem a během prvního poválečného roku bylo na Zbraslavi registrováno kolem l50 členů. Střediskovým vůdcem byl zřejmě tehdy 21letý Bohumil Vejvoda, a po jeho nástupu na vojenskou prezenční službu v r. 1946 otec Jana a Saši Aulehlových, kteří vedli oddíly. Vznikly 2 nebo 3 oddíly chlapců, 2 smečky vlčat a 2 oddíly děvčat pod vedením Miluše Škarohlídové a zástupkyně Zdeny Čížkové a Edity Svobodové.

Mezi první výlety patřila návštěva Lán r. l945 ke hrobu T.G.Masaryka.

O prázdninách 1945 jeli zbraslavští skauti do Želivi na pracovní tábor na pomoc při žních. Chlapci byli ubytováni v želivském klášteře spolu s německými zajatci, děvčata asi 13 km odtud ve škole v Čihovicích a po rodinách u sedláků. Na podzim se konal u Rakovy boudy slibový oheň, kde m.j. se ze světlušek staly skautky.

1.5.1946 se konalo v Černošicích první kolo Svojsíkova junáckého závodu. Druhý závod, již vyřazovací, se konal 18. a 19.5.1946 na Zbraslavi. Účastníci byli ubytováni ve zbraslavské škole. Večer proběhla akademie a druhý den závody. Vzhledem k neexistenci kroniky zbraslavského střediska jsme o této události informováni z kroniky střediska v Dobřichovicích. Neznáme ani umístění zbraslavských oddílů v této soutěži, z pramenů však vyplývá, že zbraslavští se zřejmě umístili na dobrých místech, protože postoupili do dalšího závodu ve Staré Boleslavi - Brandýse n.Lab. Zde se konal sjezd středočeské oblasti, kde m.j. vystoupil s projevem generál Liška.

Konaly se i jiné závody, např. memoriál J. Kounovského, ve kterém zvítězila ve své kategorii hlídka ve složení Termer, Plocek, Pulda.

9.5.1946 se konaly oslavy prvního výročí konce války průvodem skautů po Zbraslavi. Na tábor v r. 1946 jeli do Pyšel na Sázavě. Na tento tábor bylo velmi málo peněz, jen malá dotace z ústředí a okresu. Místo pro tábořiště hledali na jaře na kolech a bylo asi 30 min. od Pyšelského hostince po lesní cestě. Na tábor se jelo pivovarským náklaďákem, až k nějakému poli, odkud se všechny věci přenášely až na tábořiště. Prvních l4 dní byli na táboře chlapci, pak 1 týden vlčata a tzv. "táborová šlechta" (tři muži starší 20 let, kteří dělali práce, na které ti menší nestačili). Tábor vedli bratři Aulehlovi a Ota Škarohlíd. Na návštěvu za nimi přijel v kroji p. Aulehle starší. Posledních l4 dní tábořila děvčata. Chlapcům vařila paní Aulehlová, pouze děvčata si vařila sama. Zpět z tábora se jelo znovu stejným autem, které řídil tentýž řidič - pan Kounovský. Na náklaďáku se vezli ti, kteří tábor bourali. Některá děvčata z oddílů tohoto tábora začala působit jako katolické skautky a později chodila do katolického dívčího oddílu na Strahově, vedeného Marií Švábovou.

V roce l947 měli zbraslavští skauti tábor u potoka Mastník u Psaných skal, poblíž mlýna zvaného Kasárna. Jelo se tam koňským potahem, podsady pro stany se vyráběly z krajinek až na místě. Nejdříve tábořili skauti a vlčata, po nich skautky. Sami si vařili, chodili na nákupy (např. pro maso chodili do Neveklova, asi půl dne cesty pěšky). Koláče a buchty získávali tak, že donesli nějaké sousedce suroviny a ta jim je upekla. Na tomto táboře bylo v turnusu 26 chlapců, jednou vařili 26 velikánských borůvkových knedlíků (jeden do ešusu), rukama nachytali v potoce 26 ryb. V roce 1947 odešlo několik starších skautů a vedení oddílu prožívalo krizi. Proto p. Pulda společně s Bobrem (jméno si nepamatuje) jeli za spisovatelem Jaroslavem Foglarem do Prahy na Vinohrady se žádostí o radu. V roce 1948 byli na táboře Andělská Hora u Karlových Varů. V Karlovch Varech navštívili operetu Madam Butterfly. Při návratu z tábora vezli materiál zpět dvěma náklaďáky, doma na ně už čekala parta svazáků pod vedením předsedy ČSM Miroslava Lebedy a všechen majetek jim zabavili.

Hned po válce byl obnoven 151. oddíl katolických skautů. Jeho vedoucím byl Vladimír Budil, duchovním rádcem Bohuslav Šváb "Brouk". Ten byl i oblastním duchovním rádcem. Tento první chlapecký oddíl měl úzkou vazbu na smíchovské středisko katolických skautů Mawadani pod patronací anglického velvyslanectví. V poválečném roce l945 tábor neměli, v roce l946 se konal v Hostinném. Od roku 1947 Vladimír Budil vedl vlčata a skauty vedl Miroslav Olič /* 1926/. Oddíl měl asi 40 členů, 2 až 4 družiny, jedna z nich nesla jméno Jestřábi. Mezi členy patřili: Miloš Blažek "Merkur" ze Smíchova, Václav Lepšík, Josef Tůma, Tomáš Kalina, Zdeněk Chalupa, Jiří Hampl, Áva Charvát. Oddíl děvčat oficiálně nevznikl, dívky dojížděly na Smíchov. Jednou z nich byla Jiřina Burešová. Klubovna oddílu byla v nemocnici na Belvederu v budově dnešní vrátnice.

Na jaře 1948 se konaly družinové závody mezi homogenními (katolickými) a svazovými skauty ze Zbraslavi. Ve většině disciplín zvítězili katoličtí skauti. Letní tábor 1948 se konal v Hamru u Cvikova, kde byly oddíly 318. a 322. ze Smíchova (Praha 16) a ze Zbraslavi. Tábor vedl Miloš Blažek z 318. oddílu. Po něm byla činnost ukončena a oddíl přičleněn k SČM.

O vánocích r. 1948 (příp. l949 nebo 1950) byla děvčata v Mařenicích u Cvikova a skauti v Jablonném v Podještědí v tamním klášteře. O půlnoci na Silvestra se konal skautský slib u hrobu Zdislavy z Lemberka a skládala se zde také zkouška odvahy. Zde byla poslední schůzka "v naději na lepší časy".

Po zrušení skautingu v r. 1948 Miloš Blažek v Praze v činnosti pokračoval a následkem toho byl 3 roky vězněn ve Svatoňovicích a pracoval v dolech. Bohuslav Šváb "Brouk" byl rovněž v padesátých letech uvězněn. Vladimír Budil byl zbaven funkce akčním výborem Národní fronty, měl problémy, ale vězněn nebyl, protože B. Šváb se při výsleších o nikom nezmínil.

Ze svědectví dcery Karla Borovičky Květy Tomanové: "Karel Borovička po zrušení skautingu byl za svoje písemné styky s anglickými přáteli vězněn 2 roky v Praze na Pankráci. Pracoval jako horník na Kladně. Jelikož byla vyhlášena amnestie, byl mu trest zkrácen o 3 měsíce. Štěchovická středisková vlajka měla smutný osud. Klubovnu měli Štěchovičtí v místnostech tamní továrny a když přišli svazáci, tak jim to tam doslova a do písmene zničili, se střediskovou vlajkou provokativně vytřeli podlahu a ten nešťastný cár látky hodili Borovičkovům za plot. Pak už jen sebrali a spálili knihy, dokumenty, kroniky, fotografie a všechno, co souviselo se skautskou tématikou. Borovičkovi se pak museli vystěhovat a jejich domek byl zabaven ve prospěch státu."

Bohumil Vejvoda, podle vyprávění jednoho z tehdejších rádců, byl po únoru 1948 za pokus o překročení hranic uvězněn. V letech 1950-53 byl pod dohledem Státní bezpečnosti. V dalších letech se ještě ve zbraslavském skautingu angažoval (byl vůdcem střediska 1968 - 70). Karel Borovička byl však po prodělané perzekuci velmi psychicky zdeptán, vážně onemocněl a později už neměl chuť ani sílu účastnit se obnovení skautingu.

Po zrušení skautingu si starší skauti - roveři koupili od firmy Šílený pramici, začali se věnovat vodáckému sportu a vytvořili tak základ vodáckého oddílu na Zbraslavi.